Balady - Balada o vlčím dechu

A/N: Pro případ: vypravěč = Sirius, vlk = Remus. Varování: čtěte pomalu a s rozvahou

Oči, oči, oči. Tvoje černé oči kolem celého mého světa se točí. Jsou jako dvě propasti plné nástrah a štěstí. Však radost neštěstí věstí a já se ptám pouze proč?
Pohlédni na mne a věz, že nejen tvoje duše je ztělesněním strasti.
Dopadám na tvrdou zem, dívám se na nebe, které již není. Všechny věci se rychle mění, ale v tvých očích zůstávám stejný. Napořád a beze změny.

Ústa, rety, rtíky. Dvě úzce rudé škvírky šeptající vítr do mých vlasů. Není potřeba tvého hlasu, abych věděl, že jsem milovaný. Láska budiž mi branou do tvého království. Ne, nesmíš si dělat starosti. Já poradím si s každou špatností, vždyť oba dva jsme děti noci.

Srst, srst, chloupky. V řadách něžně postavené sloupky za každého úplňku. Nechť mě vede tvůj zrychlený dech, strach a vlčí běh. Zítra znovu poddáme se sami sobě, však dnešek patří měsíci. Svítí nám na cestu a já mám strach, aby později nebyl tou jedinou jiskrou, jež vždy, když jsi se mnou, uzřím ve tvém oku. A tak znovu tápu po tvém boku, jak tě ubránit před bolestí.

Vlkodlak, Remus, Lupin. Miluji být ponořen do tvých hlubin.
Půjdeme spolu – nahoru, do nebe. Půjdeme spolu – nechci být bez tebe.
Dovol mi navždy cítit tě u sebe. Bát já se nebudu, samota vybledne…